Z poslední etapy ve vlaku z Bělehradu domů nejsou také fotografie. Asi již nebyl žádný kinofilm a možná i chuť fotit.
Protože 2 denní cesta vlakem z Atén do Otrokovic byla nekonečná a velmi únavná. Např. až do Bělehradu jsme stáli na chodbě, protože vlak z Atén do Vídně byl zcela zaplněný řeckými dělníky, kteří se vraceli po svátcích do Německa. Dle mých záznamů starých 40 let jsme domů dorazili 27.8.1982.
Ale bez kol, která bohužel dorazila do Otrokovic až za několik dnů. Nelze již zjistit, kdy a kam kola dorazila. Zřejmě opět do Přerova. Nemohli jsme na ně v Bělehradě ale čekat, protože bychom nestihli návrat do ČSSR dle data ve výjezdní doložce. Překročení termnínu na cestu by byl velký problém na VB, STB, ale i na pracovišti.
Na fotografii před naším domem s koly jsem proto velmi štastný !
Štastná byla i naše maminka, která se během naší cesty za nás nepřetržitě modlila a tak nás Panenka Mária a bohové z Olympu společně ochránili !